Muži a duševní zdraví: Proč často skrývají depresi a pomoc vyhledávají až v krizi?

Na první pohled zvládají práci, rodinu i každodenní povinnosti. Uvnitř však mohou bojovat s vyčerpáním, úzkostí nebo depresí. Muži o psychických problémech často nemluví a své potíže dlouhodobě přehlížejí. Následky přitom mohou být závažné. Jak rozpoznat varovné signály a proč není žádost o pomoc projevem slabosti?

Deprese u mužů nemusí znamenat smutek

Představa, že správný muž musí být silný, samostatný a za všech okolností zvládat problémy bez cizí pomoci, je ve společnosti stále zakořeněná. Pro některé muže proto bývá obtížné přiznat, že se necítí dobře.

Psychické obtíže mohou vnímat jako osobní selhání, zejména pokud svou hodnotu spojují s pracovním úspěchem, finančním zabezpečením rodiny nebo schopností postarat se o ostatní.

Deprese se přitom u mužů nemusí projevovat pouze smutkem, skleslostí nebo pláčem. Někdy se dostává do popředí podrážděnost, výbušnost, nespavost, nadměrné pracovní nasazení nebo ztráta zájmu o dříve oblíbené činnosti.

Někteří muži se snaží nepříjemné pocity potlačovat alkoholem či jinými návykovými látkami. Jiní se uzavírají do sebe a postupně omezují kontakt s přáteli i rodinou.

Závažnost situace navíc nemusí být na první pohled patrná. Člověk může dál docházet do zaměstnání, plnit povinnosti a působit spokojeně, přestože ho každodenní fungování stojí obrovské úsilí.

Schopnost pracovat a zvládat běžné úkoly proto automaticky neznamená dobré psychické zdraví.

Sebevraždy jsou u mužů výrazně častější

Podle údajů Českého statistického úřadu připadalo v České republice v období let 2020 až 2024 na jednu sebevraždu ženy přibližně 4,1 sebevraždy mužů.

Tento výrazný rozdíl nemá jedinou příčinu. Podílet se na něm mohou společenská očekávání, menší ochota vyhledat odbornou pomoc, sociální izolace, užívání alkoholu nebo obtížné zvládání životních krizí.

Rizikovým obdobím může být například ztráta zaměstnání, rozchod, rozvod či dlouhodobé finanční problémy. Pokud muž staví svou identitu především na úspěchu a schopnosti zabezpečit rodinu, podobné události mohou výrazně narušit jeho sebevědomí.

Zvlášť nebezpečná může být kombinace psychického utrpení, osamělosti a přesvědčení, že člověk musí všechno zvládnout sám.

Vyšší počet dokonaných sebevražd však neznamená, že muži nutně prožívají více psychických problémů než ženy. Rozdíly existují také ve způsobu vyjadřování obtíží, vyhledávání pomoci a dalších rizikových okolnostech.

Varovné signály, které by okolí nemělo přehlížet

Psychické problémy se často rozvíjejí postupně. Člověk může být zpočátku pouze unavenější, podrážděnější nebo méně společenský. Postupem času se však jeho stav může zhoršovat.

Mezi důležité varovné příznaky patří dlouhodobá ztráta zájmu o koníčky, poruchy spánku, výrazné změny nálady, uzavírání se před okolím nebo pocity beznaděje.

Zvýšenou pozornost si zaslouží také výroky typu „Už to nemá cenu“, „Všichni by se beze mě měli lépe“ nebo „Jsem ostatním jen na obtíž“.

Taková vyjádření není vhodné zlehčovat ani automaticky považovat za pouhou snahu získat pozornost. Mohou signalizovat závažnou psychickou krizi.

Pokud máme o někoho obavy, je důležité otevřeně se zeptat, co prožívá. Není nutné okamžitě nabízet řešení nebo jeho pocity vyvracet.

V případě podezření na sebevražedné myšlenky je namístě položit i přímou otázku, zda dotyčný přemýšlí o ukončení vlastního života. Otevřený rozhovor o sebevraždě sám o sobě nezvyšuje riziko, že ji člověk spáchá.

Pokud člověk přizná konkrétní plán nebo bezprostřední úmysl si ublížit, je nezbytné zajistit okamžitou pomoc a nenechávat ho samotného. Při bezprostředním ohrožení života je třeba volat 155 nebo 112.

Psychoterapie není známkou selhání

Jednou z překážek při vyhledávání pomoci bývá obava z psychoterapie. Někteří muži si představují, že budou muset okamžitě hovořit o nejintimnějších zážitcích, minulosti nebo emocích, které dosud nikomu nesvěřili.

Ve skutečnosti může terapie začínat řešením konkrétních problémů, například nespavosti, dlouhodobého stresu, podrážděnosti nebo obtížných vztahů.

Jedním z využívaných přístupů je kognitivně-behaviorální terapie (KBT), která se zaměřuje na souvislosti mezi myšlenkami, emocemi a chováním. Pomáhá rozpoznávat nefunkční vzorce a postupně je měnit.

Pro některé muže mohou být dostupnější také odborně vedené online terapeutické programy. Ty umožňují pracovat na psychických obtížích z domácího prostředí a mohou představovat první krok k další léčbě.

Psychoterapie navíc automaticky neznamená užívání léků. O případném nasazení medikace rozhoduje lékař podle charakteru a závažnosti obtíží.

Vyhledat odbornou pomoc včas je projevem odpovědnosti vůči sobě i svému okolí, nikoliv důkazem slabosti.

Vztah k emocím se vytváří už v dětství

Způsob, jakým muži přistupují k vlastním emocím, může významně ovlivňovat výchova.

Pokud chlapec opakovaně slýchá, že muži nepláčou, nesmějí projevovat strach a musí si vždy poradit sami, může si postupně osvojit přesvědčení, že otevřené vyjadřování emocí je nepřijatelné.

Takové postoje si pak může přenášet do dospělosti, partnerských vztahů i rodičovství.

Zdravější přístup spočívá v tom, že rodiče dítěti pomáhají jeho pocity pojmenovat, pochopit a přiměřeně zvládat. Není nutné chránit ho před každým zklamáním nebo za něj řešit všechny problémy.

Důležité je učit chlapce, že odvaha a psychická odolnost nejsou v rozporu se schopností přiznat strach, smutek nebo nejistotu.

Významnou roli hraje také příklad dospělých. Pokud otec dokáže otevřeně mluvit o svých starostech, přiznat chybu nebo požádat o podporu, ukazuje dítěti, že podobné chování je přirozenou součástí života.

Péče o psychiku by měla být stejně běžná jako péče o tělo

Listopadová iniciativa Movember každoročně upozorňuje nejen na prevenci rakoviny prostaty a varlat, ale také na duševní zdraví mužů a prevenci sebevražd.

Péče o zdraví by totiž neměla končit pravidelnými lékařskými prohlídkami, pohybem a zdravým jídelníčkem.

Stejnou pozornost si zaslouží dlouhodobý stres, nedostatek odpočinku, osamělost nebo postupná ztráta životní spokojenosti.

Pomoci může pravidelný pohyb, kvalitní spánek, udržování přátelských vztahů i schopnost nastavit si hranice mezi prací a osobním životem. Tato opatření však nenahrazují odbornou léčbu, pokud se rozvine deprese nebo jiná duševní porucha.

Skutečná psychická odolnost nespočívá v tom, že muž vydrží všechno bez pomoci. Důležitá je také schopnost rozpoznat vlastní hranice a včas vyhledat podporu.

Pokud psychické obtíže dlouhodobě přetrvávají nebo zasahují do každodenního života, je vhodné obrátit se na praktického lékaře, psychologa či psychiatra.

V akutní psychické krizi lze v České republice využít také bezplatnou Linku první psychické pomoci na čísle 116 123, která funguje nepřetržitě.

Zdroj: Jiřina Přikryl Maršálková, Mindwell, Zdroj statistických údajů: Český statistický úřad – Sebevraždy.