Řeč těla nelže: Jak poznat, že vám někdo neříká pravdu?

Lhát umí každý. Ale ne každý to dělá dobře – a málokdo to utají úplně. Tělo totiž mluví i tehdy, když ústa říkají něco jiného. Jak odhalit lháře podle řeči těla? A kdo má v lhaní navrch – muži, nebo ženy?

Tělo nezná tajemství

Zatímco mozek dokáže vymýšlet nejrůznější příběhy a zamlčovat pravdu, tělo je o poznání méně kreativní. Naše fyziologické reakce jsou často automatické a těžko ovladatelné. Když člověk lže, dostává se pod mírný nebo silnější stres, a ten vyvolává reakce, které můžeme pozorovat.

O jaké signály jde?

• Mikrogesta: Krátké, rychlé pohyby obličeje – zvednutí obočí, úšklebek, zamračení. Většina lidí si jich ani nevšimne, ale když víte, co sledovat, může vám to leccos napovědět.
• Změny hlasu: Lhář často mluví tišeji nebo výše než obvykle. Někdy se také zadrhává nebo opakuje slova, aby získal čas.
• Neobvyklé dotyky: Časté sahání si na obličej, krk nebo nos. Mozek se tak snaží „schovat“ nebo utlumit napětí.
• Uhýbání očima: I když to není univerzální pravda, lidé, kteří lžou, se často vyhýbají přímému pohledu do očí – nebo naopak zírají až nepřirozeně, protože si myslí, že to působí důvěryhodně.
• Změna držení těla: Nevědomé zavírání se – zkřížené ruce, nohy, couvání dozadu. Tělo se „stahuje“ do sebe, aby se chránilo.

Lhaní je jako improvizovaná hra – a tělo většinou není dobrý herec. Trik je v tom, všímat si nesouladu mezi tím, co člověk říká, a jak se u toho chová. Když někdo tvrdí, že je v pohodě, ale žmoulá si ruce a těká očima, možná vám neříká úplně všechno.

Nejčastější signály, že něco nesedí

Ne každé škubnutí svalem znamená lež. Ale pokud se některé projevy kombinují a opakují, zbystřete.

1. Zpožděné reakce. Odpověď přichází až po několika vteřinách? Lhář často potřebuje čas na vymyšlení věrohodné verze.

2. Překotná snaha přesvědčit. Přílišné ujišťování („Fakt ti to říkám!“, „Přísahám!“) může signalizovat, že dotyčný nevěří, že mu uvěříte.

3. Neodpovídající mimika. Například úsměv bez pohybu očí – takzvaný „falešný úsměv“. Skutečný úsměv zapojuje svaly kolem očí (Duchennův úsměv).

4. Opakování otázky. Klasický trik lháře: zopakuje otázku („Co jsem dělal včera večer?“), aby si koupil čas.

5. Změna tónu nebo rytmu řeči. Hlas se může stát napjatějším, mluvčí mluví rychleji nebo pomaleji než obvykle.

6. Nadměrné mrkání nebo zadržování dechu. Tělo reaguje na stres, i když se to snažíme skrýt.

Pokud znáte běžné chování daného člověka, změny poznáte snáz. A i když nechcete být paranoidní, při důležitých rozhovorech – třeba o penězích, věrnosti nebo práci – se taková „detektivní pozornost“ může vyplatit.

Proč vlastně lžeme? A jak často?

Lhaní je staré jako lidstvo samo. Ve skutečnosti je to běžná součást mezilidské komunikace. Studie ukazují, že průměrný člověk zalže dvakrát až třikrát denně. A někdy ani neví, že to dělá – mluvíme o tzv. „bílé lži“, tedy neškodném upravování pravdy pro „vyšší dobro“ (např. když někomu pochválíte účes, i když vám připadá příšerný).

Důvody lhaní:

• Vyhnout se trestu nebo konfliktu („Já tu sklenici nerozbil!“)
• Získat výhodu („Ano, samozřejmě mám zkušenosti s tím softwarem.“)
• Udržet si image („Já bych nikdy nezapomněl na výročí.“)
• Chránit city jiných („To jídlo bylo výborné, fakt.“)

Lhaní je svým způsobem sociální nástroj. Bez něj by některé situace byly možná čestnější, ale taky brutálně nepříjemné. Klíč je v rovnováze – a v tom, kdy už nejde o drobnou nepravdu, ale o manipulaci.

Lžou více muži, nebo ženy?

Tohle je otázka, která rozděluje páry u večeře a psychology při konferencích. Pravda je, že muži i ženy lžou, ale často z různých důvodů a různými způsoby.

Co říká věda?

Podle výzkumů:

• Muži častěji lžou kvůli sebepropagaci – chtějí vypadat úspěšněji, schopněji nebo silněji, než ve skutečnosti jsou.
• Ženy častěji lžou kvůli vztahům – aby chránily city druhých, udržely harmonii nebo se vyhnuly konfliktu.

Muži se také častěji dopouštějí tzv. „strategických lží“ – například při obchodních jednáních nebo v soutěžních situacích. Ženy naopak spíš používají lež jako nástroj „sociálního mazání“ – aby byl rozhovor hladší, atmosféra příjemnější.

Z hlediska počtu lží za den vycházejí muži v některých studiích jako „vítězové“, ale rozdíly nejsou dramatické. Výraznějším faktorem než pohlaví je osobnost – lidé s narcistickými rysy, nízkou empatií nebo vysokou potřebou kontroly lžou častěji než ostatní.

Mějte oči otevřené (a uši taky)

Lhář nemusí mít dlouhý nos jako Pinocchio, ale jeho tělo prozrazuje víc, než si myslí. Nejde o to hledat lež za každým mrknutím, ale naučit se číst mezi řádky – a mezi gesty. Ať už jste na rande, u pracovního pohovoru nebo u hospodského stolu, znalost neverbálních signálů vám může dodat výhodu.

A pamatujte: někdy se nejvíc dozvíte, když druhého jen mlčky pozorujete. Protože slova můžou klamat. Ale tělo většinou mluví pravdu.