Ztrácíte chuť do práce? Možná jste jen obětí quiet quittingu

Najednou vás práce nebaví, motivace je v nedohlednu a přestáváte „chodit navíc“? Možná nejste líní ani přetažení, ale jen jste sklouzli do tichého odchodu – quiet quittingu. Co to je, proč se to děje a jak se z toho dostat?

Co je to quiet quitting a proč o něm všichni mluví?

Quiet quitting není výpověď v pravém slova smyslu. Je to spíš tichá vzpoura, kdy zaměstnanec dál pracuje, ale jen v nezbytném minimu. Přestává se snažit, nebere přesčasy, neúčastní se dobrovolných porad, nedává práci „to něco navíc“. Ne proto, že by byl flákač. Často právě naopak – je to způsob, jak si chránit vlastní zdraví a duševní pohodu.

Pojem quiet quitting se začal šířit hlavně na sociálních sítích, konkrétně TikToku, kde mladší generace (zejména mileniálové a generace Z) otevřeně mluví o ztrátě smyslu v práci. Mnozí si uvědomili, že jejich život se netočí jen kolem výkonu a kariéry. Chtějí rovnováhu mezi prací a osobním životem. A když ji nenachází? Prostě přepnou na režim autopilot.

Quiet quitting tak není o tom, že by někdo nedělal svou práci. Je to o tom, že ji nedělá nad rámec pracovní smlouvy. Žádné zbytečné přetěžování, žádné hoření pro firmu. Jen čistý, profesionální výkon – bez emocí a očekávání.

Jak poznat, že jste do toho spadli i vy?

Možná si říkáte: „To není můj případ.“ Ale pozor, quiet quitting se neprojevuje dramaticky. Je to pozvolné vyhoření bez kouře. Tady je pár příznaků, podle kterých můžete poznat, že se vás fenomén tichého odchodu už týká:

• Ráno se budíte s pocitem, že se vám do práce prostě nechce.
• Děláte jen to, co musíte, a nic víc.
• Přestáváte mít zájem o dění ve firmě nebo v týmu.
• Vyhýbáte se zodpovědnosti nebo novým projektům.
• S kolegy mluvíte jen, když musíte – a nejradši online.
• Po práci okamžitě vypínáte pracovní telefon a maily vás nezajímají.

Quiet quitting není špatný – je to signál. Signál, že něco ve vašem pracovním životě nehraje. Může to být dlouhodobý stres, ztráta motivace, špatné vedení, toxické prostředí nebo třeba i to, že vás práce prostě už nenaplňuje.

Proč se to děje (a proč častěji mužům, než si myslíte)

Muži jsou tradičně vychováváni k výkonu. Uspět. Postarat se. Dotáhnout věci do konce. Jenže právě tahle „výkonová kultura“ může vést k vnitřnímu tlaku, který se jednoho dne prostě přepálí. Quiet quitting je pak jakýsi obranný mechanismus. Nechceme dát výpověď, protože potřebujeme výplatu. Ale už nemáme sílu dávat práci víc, než musíme.

Navíc muži často o svých pocitech nemluví. Když ztrácíme chuť do práce, málokdo z nás si sedne s kámošem a řekne: „Hele, mám toho plný kecky.“ Místo toho zvolíme ticho – a s ním i tichý odchod. Nikomu nic neřekneme, jen potichu vypneme emoce, zájem i nadšení.

Fenomén quiet quitting tak odhaluje nejen problémy v pracovním prostředí, ale i to, jak málo se umíme bavit o vlastní spokojenosti, o smyslu a o tom, co nám práce vlastně dává.

Co s tím: Jak se z tichého odchodu dostat (nebo ho předejít)?

Prvním krokem je přiznat si, že něco není v pořádku. Že vás práce nenaplňuje jako dřív, že vám chybí motivace, smysl nebo i obyčejná radost. A pak si položit pár důležitých otázek:

• Dává mi tahle práce pořád nějaký smysl?
• Je to jen fáze, nebo už dlouhodobý stav?
• Lze něco změnit – náplň práce, tým, šéfa?
• Mluvím o tom s někým, nebo to dusím v sobě?

Zkuste si vyhradit čas na přemýšlení, klidně i dovolenou bez mailu a telefonu. Možná zjistíte, že potřebujete změnu. Třeba ne rovnou výpověď, ale nové výzvy, víc autonomie nebo přátelštější pracovní prostředí.

Pokud jste zaměstnavatel, buďte vnímaví. Quiet quitting může být zpětná vazba – ne lenost. Lidé potřebují cítit smysl, ocenění a prostor pro růst. Když ho nemají, odcházejí – nejdřív vnitřně, potom i fyzicky.

A pokud se přistihnete, že si večer po práci naléváte panáka a jen tiše nadáváte na celý ten pracovní kolotoč… je možná čas si přiznat, že ticho už bylo dost. Že je na čase znovu najít, co vás v práci baví. Nebo jít hledat jinam.

Quiet quitting není konec světa. Je to šance něco změnit – v práci, ale i v sobě.