Návrat krále divočiny: Genetici vytvořili klon pravlka

Vědecký tým společnosti Colossal Biosciences oznámil narození tří geneticky upravených vlčích mláďat, která nesou znaky dávno vyhynulého pravlka. Tento průlom v oblasti genetického inženýrství otevírá nové otázky týkající se de-extinkce a etiky vědeckého pokroku.

Genetická rekonstrukce pravlka: Jak vědci postupovali

Společnost Colossal Biosciences, sídlící v Dallasu, využila pokročilé techniky genetického inženýrství k vytvoření tří vlčích mláďat – Romula, Rema a Khaleesi. Cílem bylo replikovat fyzické a behaviorální vlastnosti pravlka (Aenocyon dirus), dravce, který vyhynul před více než 10 000 lety.

Vědci analyzovali DNA získanou z fosilních pozůstatků pravlků, konkrétně z 13 000 let starého zubu nalezeného v Ohiu a 72 000 let staré kosti z Idaha. Na základě této analýzy identifikovali 20 genetických změn v 14 genech, které byly zodpovědné za charakteristické rysy pravlků, jako je větší velikost, silnější čelisti a světlejší srst. Tyto změny byly následně implementovány do genomu šedého vlka (Canis lupus) pomocí technologie CRISPR.

Upravené buňky byly vloženy do vajíček, která byla implantována do náhradních matek – domácích psů. Tímto způsobem se narodila tři mláďata, která nyní žijí v chráněné oblasti o rozloze 2 000 akrů na neznámém místě ve Spojených státech.

Jsou to skuteční pravlci? Vědecká debata

Ačkoli Colossal Biosciences označuje tato zvířata za „de-extinktní“ pravlky, mnoho odborníků tuto klasifikaci zpochybňuje. Genetik Jeremy Austin z Australského centra pro starověkou DNA tvrdí, že genetické rozdíly mezi pravlky a šedými vlky jsou příliš rozsáhlé na to, aby bylo možné považovat tato mláďata za skutečné pravlky. Podle něj se jedná spíše o geneticky upravené šedé vlky s některými charakteristikami pravlků.

Beth Shapiro, hlavní vědecká pracovnice Colossal Biosciences, však obhajuje přístup společnosti a tvrdí, že cílem bylo vytvořit funkční ekvivalent pravlka, který by mohl hrát podobnou ekologickou roli v moderním prostředí.

Etické a ekologické otázky de-extinkce

Projekt Colossal Biosciences vyvolává řadu etických a ekologických otázek. Kritici se obávají, že oživování vyhynulých druhů může narušit současné ekosystémy a odvádět pozornost od ochrany ohrožených druhů. Navíc existují obavy ohledně welfare geneticky upravených zvířat a jejich schopnosti přežít v divočině.

Na druhé straně zastánci projektu argumentují, že de-extinkce může přinést nové možnosti pro obnovu ekosystémů a zvýšit povědomí veřejnosti o důležitosti ochrany přírody. Colossal Biosciences také pracuje na dalších projektech, jako je oživení mamuta srstnatého a tasmánského tygra, což naznačuje širší ambice v oblasti genetické obnovy vyhynulých druhů.

Co nás čeká dál?

Narození Romula, Rema a Khaleesi představuje významný krok v oblasti genetického inženýrství a otevírá nové možnosti pro budoucnost de-extinkce. Přesto zůstává mnoho nezodpovězených otázek týkajících se etiky, ekologie a samotné definice „oživení“ vyhynulého druhu.

Vědecká komunita bude muset pečlivě zvážit potenciální přínosy a rizika spojená s těmito technologiemi. Zatímco někteří vidí v de-extinkci naději pro obnovu ztracené biodiverzity, jiní varují před neznámými důsledky a možnými negativními dopady na současné ekosystémy.

Bez ohledu na to, jaký bude další vývoj, je jasné, že projekt Colossal Biosciences posunul hranice toho, co je možné v oblasti genetického inženýrství, a otevřel novou kapitolu v našem vztahu k přírodě a minulosti.

Zdroj/foto: Colossal Biosciences