Návody k seznamování IV.
Motto: Tenhle příběh je pravda, a sním svůj klobouk, jestli jsem vám lhal.
Tak motto z písně Michala Tučného by mohlo někoho přivést na myšlenku, že půjde o dojemný příběh, kde se vzal báječný chlap s báječnou ženskou. Vypůjčil jsem si jej ale jenom proto, aby bylo jasné, že nejde o spisovatelskou fikci. Protože život píše takové příběhy, které se prostě vymyslet nedají.
Seznamovat se dá i klasickým, tzv. normálním způsobem. To ale neznamená, že to bude mít klasický normální průběh a klasické zakončení.
Naše parta chodila vždy v sobotu na disko do jedné vinárny. Byli jsme 4 kluci a měli dost společných zájmů. Ovšem také nezájmů. Ani jeden z nás nechodil do tanečních, takže jsme buď tancovali neradi, málo a špatně, a dva dokonce vůbec i za cenu případného útěku na WC. Já do té vinárny chodil rád. To mělo dva důvody – hrál tam můj spolužák a mohl jsem se tedy případně „vytáhnout“ před holkami, protože jsem dokázal nechat zahrát na jejich přání, a pak tam bylo osvětlení tak intimně tlumené, že to schovalo jak případné červenání ze studu, tak i menší či větší červeň z vypitého alkoholu.
Tak jsme tam zavítali i jednu sobotu, kterou si budu pamatovat celý život, bylo to 11. prosince. Přišli jsme „mírně“ posilněni z hospody a dali si své oblíbené pití. Disko už jelo a já se začínal jako obvykle rozhlížet, jaké jsou dnes na výběr holky, kočky, slečny – prostě si to přeberte jak chcete. U stolu naproti přes parket seděli dvě dívky a dva maníci, a měli tam láhev vína. Ta jedna dívka mě velmi zaujala. Usoudil jsem ale, že asi jde o dvě dvojice a tak jsem ji jenom pozoroval. Pak ale hoši odešli a dívky zůstaly samy.
Také jsem si všimnul, že u vedlejšího stolu vedle nás je stejně zaujatý pozorovatel, jakým jsem byl já. Tak jsem dopil a řekl si, že jakmile začnou hrát, půjdu pro ni a zkusím jestli půjde tancovat. Což byla odvaha vyvolaná alkoholem, protože já tancovat prakticky neuměl, a kupodivu to neumím dodnes. Když začala hrát hudba, zvednul jsem se a soused vedle také. Protože jsem věděl, že kdo dříve přijde atd., tak jsem u dívky byl první. Přece jenom fyzička z aktivního sportu se občas hodila i jinak. Zeptal jsem se drze, zda by nešla tancovat , drze proto že jsem to samozřejmě téměř vůbec neuměl viz výše, a ona kupodivu šla. Soused si odvedl její kamarádku. Předstíral jsem trapnými pohyby tanec a modlil se, aby už hudba nehrála. Hned v první přestávce jsem vyzvěděl, že oni hoši na začátku se jim ke stolu vnutili a byli tedy „odejiti“. To mě potěšilo, a dalo mi to jistou naději a možnost něco zkusit. Pak jsem se dozvěděl, že druhá dívka je sestra – dvojče. Nebyly ale jednovaječná dvojčata, takže si sice byly podobné, ale né tak jako to u dvojčat bývá. No, a jako poslední informaci jsem se dozvěděl, že tam šla oslavit svátek. Jmenovala se Dana. Pak už jsem si s jejím dovolením , sednul k ní a kámošů si nevšímal. Doprovodil jsem je přes celé město domů a s Danou si domluvil, že se sejdeme za dva dny a půjdeme do kina.
Dva dny utekly a já čekal před kinem, tak jako spousta jiných. Ovšem, já se Dany nedočkal. Přemýšlel jsem proč? Na nic jsem nepřišel, tak jsem se jednou odpoledne vydal k domu, kde bydleli. Otevřel mi pán, a zeptal se koho hledám. Když jsem mu to vysvětlil, tak mě poměrně neurvale řekl, že si nepřeje abych se s jeho dcerou stýkal, a ona že mě nechce ani vidět?! Byl jsem poněkud zmaten. Nebyl jsem si vědom ničeho, co by je opravňovala k takovému jednání.A tak jsem se začal vyptávat různě po známých, a to jejich i svých. Můj otec, když jsem mu to vyprávěl, tak mi řekl, že její táta je policajt a že se s ním zná. Bomba, ale moc mi to nepomohlo. No a pak jsem zjistil, že ženské kamarádství končí tehdy, když mezi dvě dívky či ženy vstoupí jeden muž. A také čeho jsou ženy schopny v boji o muže.
Vedle v ulici bydlela spolužačka mojí sestry a zároveň Dany kamarádka. Ta, když ji Dana vyprávěla o mně, a že máme rande, dostala šok. Ona totiž již dlouho chtěla mě, což jsem ale nevěděl. A tak vymyslela opravdu „báječný“ trik. Daně řekla, že jsem známý násilník, opilec a že mě za znásilnění i soudili. Takže bylo jasné, že Dana o mě „ztratila“ zájem. Toto vše ale nějakou dobu trvalo. A já Danu potkával tu ve městě, tu cestou ze školy v Liberci v přecpané tramvaji.Moje setra nakonec od té pitomé husy odvedle zjistila, jak to vlastně bylo. A Dana zřejmě od otce dostala info, že to není pravda. A tak jsem se šel seznamovat normálně, a už vlastně nenormálně podruhé, s tou samou dívkou.
Pečlivě jsem zjistil, že svátek bude opět slavit na diskotéce, a tak jsme se tam opět vypravili. Svátek ji po roce sice nevyšel na sobotu, ale oslavit jej se sestrou opravdu zašly. To už jsem na kuráž vypil kdeco kromě vody, a čekal až začne hrát hudba. Ihned jsem se zvednul a šel požádat o tanec. Se mnou tam dorazil nějaký další zájemce. Tomu jsem jenom řek, ať jde jinam, že to je moje holka. A risknul jsem ji požádat o tanec v naději, že již ví, jak to celé je. Šla tancovat a celý večer jsme si vysvětlovali onu nehoráznou lež. Ona již autorku té povídačky za kamarádku neměla, a moje sestra s tou lhářkou také přestala mluvit. No, a my dva jsme si domluvili znovu kino.
Měl jsem trochu obavy a strachoval se, aby se zase nenašel nějaký dobrák, ale ona přišla a tak jsme spolu začali chodit. Za 2 týdny na Vánoce jsme si již vyměnili dárek pod stromeček. Na Silvestra mě její otec pozval k nim a předtím se mi dokonce omluvil za to, jak se mnou jednali. Byli jsme stále spolu, jak jen byl čas. Hráli jsme rádi karty a koukali na TV. Pak jsme se z ničeho nic o něco pohádali a ona se se mnou rozešla. Byl jsem za její sestrou a ta mi slíbila, že s ní promluví. Druhý den od ní donesla dopis. Za týdem jsem se tak sešli na plese a byli oba šťastní, že jsme spolu. A vše bylo zase super.
Pak jsem ji šel na maturitní ples, a začali jsme plánovat společnou dovolenou.Tady ale začali různé dohady. Já chtěl ve dvou, oni jezdili jako rodina. To mně moc nevyhovovalo. Také jsem sportoval, studoval a měl tedy dost málo času. Nakonec došla dokonce k názoru, že svým nezodpovědným chováním a výstřelky, ji jenom ztrapňuji, a že když se tak dívá 5 až 6 let do budoucnosti, tak bych nebyl dobrý manžel a otec jejich dětí. A skončila to, tentokrát definitivně. Už nepomohlo nic. Chodil jsem jí naproti, mluvil s ní ale k ničemu to nevedlo. K tomu musím říci, že šlo o dívku velmi slušně vychovávanou a my dva jsme spolu nic neměli. Tedy měli, vše možné , jenom jsme spolu nespali. Tak jsem si ji moc vážil a nechtěl jsem ji nutit. Byla to moje životní láska a oba jsme věděli, že k tomu dojde a nespěchali tak.
No a jak jsme skončili? Ona si vzala prvního kluka, který se jí objevil v cestě. Bylo z toho manželství tzv.natruc. Brzy dítě, a já vzteky bez sebe. Jenže on po narození dítěte chodil jen do hospody, prohrával tam výplaty, bil ji a do dvou let se rozvedli.
A já? Já jsem se oženil /dodnes nevím proč/, a po mnoha letech také rozvedl. Ke konci už to bylo jenom šílené utrpení kvůli dětem.
Nakonec ale ona i přes své dřívější prognózy zjistila, že jsem naopak dobrým otcem, a že se tenkrát mýlila. Potkáváme se, pozdravíme a občas prohodíme pár vět. Ale to je tak všechno. Tak absurdní konec životní lásky by si asi nevymyslel žádný spisovatel. Moje sestra je její kamarádka stále, a tak jsem již krátce po jejím rozvodu věděl, že ví jakou udělala chybu a že jí lituje dodnes. Bohužel ta chyba se už napravit nedá. A tak jsem o tom alespoň napsal, vždyť nemusí to vždy končit dobře a happy-endem, že?