Jaroslav Heyrovský: první opravdu český laureát Nobelovy ceny

Česká republika se nemůže pochlubit mnoha vědci, jejichž objevy by výrazně posunuly lidskou společnost kupředu. Několik málo se jich ve dnešní České republice přeci jen narodilo. Jaroslav Heyrovský je ovšem jediný Čech, který byl za své bádání oceněn Nobelovou cenu.

Tu získal ještě Jaroslav Seifert, ten ovšem za literaturu. Kromě Heyrovského a Seiferta se u nás narodila ještě tato čtveřice laureátů, kteří se však k českému původu nehlásí:

• Bertha von Suttner
• Gerty Cori
• Carl Ferdinand COri
• Peter Grünberg

Pražák každým coulem

Slavný fyzikální chemik, celým jménem Jaroslav Viktor Leopold Heyrovský, se narodil na Starém Městě pražském v roce 1890. Rodné Prahy se držel celé mládí, navštěvoval nejprve Akademické gymnázium na Novém Městě, později Karlovu univerzitu. Až ve dvaceti letech se vydal do světa, nikoli však do hlavního města tehdejší monarchie, ale do Velké Británie, kde se v Londýně zapsal na University College. Z té se ale musel ještě před propuknutím první světové války vrátit zpět do rodné Prahy.

Doktor a docent filozofie

Trošku překvapivě se ovšem Heyrovský na samém sklonku první světové války, v níž sloužil v pomocných zdravotních oddílech, stal doktorem filosofie. V té době šlo ovšem o logický krok, neboť prakticky všechny vědy spadaly pod královnu věd, filosofii. Docenturu získal Heyrovský už o dva roky později, kdy úspěšně obhájil svou habilitační práci s názvem „Kyselina hlinitá. Příspěvek k teorii amfoterních elektrolytů“.

Osmnáct nominací na Nobelovu cenu

Získat Nobelovu cenu není nic snadného, vyprávět by o tom mohl třeba Václav Havel, který na ni byl několikrát neúspěšně nominován. Ale Heyrovský ho v tomto směru suverénně předčil, nominací nasbíral celkem osmnáct, navíc ve dvou různých oborech – za chemii i fyziologii a medicínu. Získat slavnou cenu se mu nakonec podařilo v roce 1959 za objev a rozpracování analytické polarografické metody.