Gurmán, gurmet nebo labužník? Poznejte, kdo opravdu jste

Říká se, že láska prochází žaludkem. Ale jak poznat, zda jste „jen“ milovníkem dobrého jídla, nebo už patříte mezi vybranou skupinu gurmetů či gurmánů? A co do toho všeho vlastně říká pojem labužník?

Když srdce tluče pro jídlo: gurmán v akci

Slovo gurmán se u nás zabydlelo jako označení pro někoho, kdo si rád pochutná. V běžné mluvě jím často nazýváme každého, kdo nepohrdne talířem něčeho voňavého, šťavnatého a dobře ochuceného. Gurmánství se neváže nutně na luxusní pokrmy, spíš na radost z jídla samotného.

Gurmán je ten, kdo s potěšením zhltne výpečky se zelím i dokonale propečený steak z argentinského býčka – hlavně když to chutná! Není přehnaně vybíravý, neřeší michelinské hvězdy, ale nepochybně ocení kvalitu. Miluje jídlo s vášní, nadšením a často i ve větších porcích. Nezřídka ho také najdete s pivem v ruce, jak obhajuje, že utopenec a nakládaný hermelín jsou české delikatesy hodné zápisu do UNESCO.

Takový gurmán klidně cestuje kvůli „nejlepší svíčkové v republice“ přes půl republiky, a když se na ni konečně dostane, nadšeně si k ní objedná i domácí knedlík navíc. Pro něj je jídlo zážitek, láska i rituál. Možná nemá vytříbené slovní obraty na popis chutí, ale o to upřímnější je jeho nadšení.

Když rozhoduje vytříbený vkus: gurmet na scéně

Zatímco gurmán jí srdcem, gurmet jí hlavně hlavou. A jazykem – tím, který má tak vycvičený, že pozná, zda se foie gras podávalo správně vychlazené nebo ne. Gurmet je labužník s vysokým standardem, znalec, který chápe souvislosti, tradice, techniky přípravy i chuťové vrstvy.

Tento pojem pochází z francouzštiny, kde se „gourmet“ používá právě pro znalce a milovníky rafinované gastronomie. Ač se u nás občas zaměňuje s gurmánem, rozdíl je znatelný: gurmet ví, co jí, proč to jí a jak se to připravuje. Nepojídá sýry, ochutnává camembert s bílou plísní z Normandie a k tomu popíjí Chardonnay z konkrétní apelace. Gurmet nevyhledává objem, ale dokonalost v detailech.

Má povědomí o terroiru, ví, jaké víno se hodí k jehněčímu, pozná, že lanýž z Piemontu chutná jinak než ten z Périgordu. Klidně si o jídle povídá celé hodiny a argumentuje jako someliér u zkoušek. Jeho záliba je spíš intelektuální – rozpitvává chutě, vnímá textury, objevuje gastronomii jako formu kultury a umění. Pro gurmeta není jídlo jen požitkem, ale disciplínou.

Labužník: požitkář s citem pro krásno

A kde v tom všem stojí labužník? Je to vlastně takový renesanční požitkář – trochu gurmán, trochu gurmet, ale navíc s rozšířeným polem zájmu. Labužnictví totiž není vázané pouze na jídlo. Je to způsob života, kdy člověk umí ocenit krásu, kvalitu a potěšení ve všech smyslech. Labužník si vychutná nejen dobře připravené jídlo, ale i sklenku portského, měkkost sametového křesla, chuť dobrého doutníku nebo dokonalou linii krásné ženy (nebo muže – labužnictví nezná gender).

Labužník žije s důrazem na estetiku, detail a smyslový prožitek. Miluje zážitky – nemusí být nutně drahé, ale musí být kvalitní. V restauraci ocení jak složení pokrmu, tak výběr hudby, ladění interiéru a celkový dojem. Je to typ člověka, který se u večeře neusadí, dokud mu číšník neodstraní drobek z ubrusu, a přesto ho budete mít rádi – protože svou vytříbenost nežije jako povýšenectví, ale jako kultivovaný zájem.

Labužník je životní filozofie. Oproti gurmetovi je méně analytický, oproti gurmánovi jemnější. Ale podobně jako oni – také srdcem miluje jídlo.

Kdo je tedy kdo – a proč je to vůbec důležité?

V praxi se tyto pojmy často překrývají. Gurmán může být zároveň gurmetem, gurmet může být i labužníkem a labužník může být úplně všechno dohromady – jen ne člověk, kterému je jedno, co má na talíři. Ale právě v těchto nuancích se skrývá kouzlo.

• Gurmán se raduje z jídla jako takového, má ho rád v hojném množství, nemusí znát každou ingredienci, ale hlavně ať to chutná.
• Gurmet je ten, kdo se v jídle vyzná, oceňuje jemnosti, původ surovin, kulinářské techniky a estetiku servírování.
• Labužník si vychutnává život – a jídlo je jen jednou z jeho vášní. Chce, aby vše bylo krásné, kvalitní, harmonické a příjemné.

Otázkou tedy není, zda jste „správně“ zařazení, ale jestli vás jídlo opravdu baví. Ať už jste ten, kdo si do paštiky přidává nakládané okurky, nebo ten, kdo paštiku odmítá, protože nebyla připravená podle tradiční francouzské receptury – hlavní je, že vám chutná a že si to užíváte. Tak na zdraví a dobrou chuť, ať už jste gurmán, gurmet, nebo labužník!