Co se v médiích o virech obvykle nedočtete?

V posledních měsících prudce stoupl zájem o viry a virologii jako vědu. Vyrojilo se však také obrovské množství polopravd a mystifikací, které náhled veřejnosti na viry zkreslují. Celá řada chyb vychází z toho, že o virech přemýšlíme jako o živých bytostech, což velmi pravděpodobně nejsou, alespoň dokud neobsadí nějakou živou buňku.

Viry nemají vůli

Mnoho nesmyslných tvrzení vychází ze skutečnosti, že virům přikládáme lidské vlastnosti. Tohle do značné míry můžete aplikovat na domácí mazlíčky, váš pes může být veselý, smutný nebo třeba hladový, ale virus ne. Nemá city a emoce. Nemá smysly. Nekoná cíleně, nerozhoduje se. Čas od času zmutuje, ale to je náhoda, nikoli záměr. Viry napadají buňky, ale není v tom žádný záměr nebo volba, napadnou vždy každou buňku, která vůči nim není odolná.

Viry jsou všude. Absolutně všude

Každý máme v těle miliardy bakterií i virů. Většina z nich je pro nás nějakým způsobem přínosná nebo nás nijak zvlášť neovlivňují. Dokonce i bakterie v našem těle mohou být napadeny virem nebo s ním žit v symbióze. Miliony druhů virů napadnout buňky lidského těla nemohou, a tak je například pozřeme a znovu vyloučíme, aniž bychom jakkoli zaznamenali jejich přítomnost. Jen některé druhy pro nás mohou být nebezpečné.

Imunitní systém zdravého člověka si s viry poradí

Až na výjimky, jako je třeba virus HIV, nejsou pro zdravého člověka viry prakticky žádnou hrozbou. Na drtivou většinu těch nebezpečných jsme si buďto vyvinuli přirozenou imunitu, nebo si umíme pomoci imunitou umělou, tedy očkováním. A i když nás občas postihne nějaká viróza nebo třeba střevní chřipka, za pár dní se zdravý člověk vyléčí. Pro osoby chronicky nemocné nebo s poškozenou imunitou však může mít i lehká viróza kritické následky.

I přesto dokázalo lidstvo většinu virových hrozeb překonat. Mezi virová onemocnění, která bývala v minulosti smrtelná, ale dnes už žádnou velkou hrozbou nejsou, patří neštovice, dětská obrna, či spalničky.