Cesta na Špicberky je výpravou do jiného světa. Arktida je tu na dosah

Ledovce, nekonečná tundra, polární noc a krajina, kde za hranicemi města prakticky přestává existovat běžná silniční síť. Norské Špicberky nabízejí jednu z nejsnáze dostupných možností, jak poznat skutečnou Arktidu. Výprava sem však vyžaduje více příprav než obyčejný evropský výlet.

Arktida leží mnohem blíž, než byste čekali

Souostroví Špicberky, v zahraničí známé především pod názvem Svalbard, leží mezi severním pobřežím Norska a severním pólem. Největším ostrovem je Západní Špicberk a hlavním centrem celého souostroví Longyearbyen. Právě sem míří většina návštěvníků.

Přestože se nachází hluboko za severním polárním kruhem, není Longyearbyen odříznutou výzkumnou základnou. Fungují zde hotely, restaurace, obchody i letiště. Město proto představuje poměrně komfortní vstupní bránu do prostředí, které už několik kilometrů za posledními domy ukazuje úplně jinou tvář.

Na Špicberkách není běžná silniční síť propojující jednotlivé osady. Automobil je tak použitelný pouze v jejich okolí. Chcete-li se vydat skutečně do divočiny, musíte podle ročního období zvolit loď, sněžný skútr, lyže, kajak nebo vlastní nohy.

V zimě vládnou skútry, v létě lodě

Právě způsob cestování dělá ze Špicberků výjimečnou destinaci. V zimě se zamrzlá krajina mění v obrovské přírodní hřiště pro sněžné skútry a psí spřežení. Výpravy mohou vést přes zasněžená údolí, zamrzlé fjordy i k ledovcům.

Léto nabízí jiný zážitek. Sníh částečně ustoupí, moře je přístupnější a hlavní roli přebírají lodě a pěší turistika. Velkou výhodou je půlnoční slunce. V části roku slunce prakticky nezapadá, takže představa klasického dne a noci přestává dávat smysl.

Na opačném konci stojí polární noc. Zimní návštěva přináší dlouhou tmu, modravé šero a při vhodných podmínkách také možnost sledovat polární záři. Stejné místo proto může během roku nabídnout dva téměř nesrovnatelné světy.

Lední medvěd není turistická atrakce

Symbolem Špicberků je lední medvěd. Právě jeho přítomnost ale připomíná, že zde člověk není pánem krajiny. Mimo osady je nutné brát riziko setkání s ledním medvědem vážně. Pro turistu bez zkušeností je proto nejrozumnější vydávat se do odlehlejších oblastí s organizovanou skupinou a kvalifikovaným průvodcem.

Smyslem výpravy přitom není dostat se k medvědovi co nejblíže. Bezpečné pozorování divokých zvířat vyžaduje odstup a respekt. Kromě ledních medvědů lze na souostroví narazit například na soby špicberské, polární lišky, mrože a množství mořských ptáků.

Drsná příroda znamená také rychlé změny počasí. Vítr, nízká teplota a vzdálenost od civilizace dokážou z nenáročného výletu rychle vytvořit problém. Dobré vybavení a respekt k místním pravidlům jsou proto důležitější než dobrodružná image.

Longyearbyen připomíná historii dobývání Arktidy

Špicberky nejsou pouze o přírodě. Longyearbyen vyrostl díky těžbě uhlí a průmyslovou minulost připomínají staré důlní stavby rozeseté v okolí. Zároveň jde o neobvyklou mezinárodní komunitu, kde se vedle cestovního ruchu výrazně uplatňuje věda a výzkum.

Nedaleko města se nachází také známé Svalbard Global Seed Vault, globální úložiště semen vybudované ve skále. Jeho úkolem je dlouhodobě uchovávat záložní vzorky semen zemědělských plodin z různých částí světa.

Kdo chce poznat ještě zvláštnější tvář souostroví, může zamířit do ruské osady Barentsburg nebo se vydat na organizované výpravy do dalších částí ostrovů. Každá cesta za hranice Longyearbyenu však znovu připomíná, jak rychle zde civilizace ustupuje přírodě.

Výlet na Špicberky není obyčejná dovolená

Na Špicberky se nejezdí kvůli lehátku u bazénu. Hlavním zážitkem je samotný pocit pobytu na hranici obyvatelného světa. Člověk se během několika hodin může přesunout z moderního evropského letiště do krajiny ledovců, hor a fjordů, kde nejsou silnice ani vesnice každých deset kilometrů.

Právě tato kombinace relativně dobré dostupnosti a skutečně arktického prostředí dělá ze Špicberků jeden z nejzajímavějších cílů polárního cestování. Stačí si jen vybrat, zda chcete nekonečné letní světlo, nebo zimu, ticho, sněžné skútry a polární noc.

Autor/foto: Michal Plánička, AI