Mušle, kamínky a zákon: Co si z dovolené nesmíte přivézt?

Vypadá to nevinně: malá mušlička z pláže, hrstka písku nebo kamínek z horské stezky. Jenže právě tyhle drobnosti vás můžou dostat do problémů. Proč některé suvenýry z dovolené nejsou jen neškodnou vzpomínkou, ale někdy i porušením zákona?

Neškodné? Ani náhodou

Většina turistů si ani neuvědomuje, že když si na pláži nasbírá mušle nebo pár kamínků, může se dopustit přestupku nebo dokonce trestného činu. V mnoha zemích je totiž odnášení přírodních materiálů – ať už jde o písek, kameny nebo rostliny – přísně regulováno nebo úplně zakázáno. Důvod? Ekosystémy jsou křehké a i to, co vypadá jako zanedbatelný úlomek přírody, může být důležitou součástí místního prostředí. Pokud by si každý návštěvník odvezl „jen jeden kamínek“, nezbylo by za pár let nic.

Například na Sardinii je sběr písku, mušlí a oblázků trestán pokutami, které se mohou vyšplhat až na tisíce eur. A není to jen hrozba do větru – italské úřady pokuty opravdu udělují a zabavují obsah kufrů turistů na letištích. Podobná pravidla platí i na Kanárských ostrovech, v Řecku, ale třeba i v některých amerických národních parcích.

Písek jako zakázaný artikl

Hrstka jemného bílého písku může být krásnou památkou na dovolenou – ale také vám zkomplikuje cestu domů. Letištní kontroly si totiž na podobné „suvenýry“ dávají stále větší pozor. V některých případech vám mohou dokonce zabavit celý kufr a zahájit správní řízení. Itálie, Francie, Havaj nebo Austrálie mají zákony, které výslovně zakazují vývoz přírodních materiálů – a písek z pláže je považován za státní majetek.

Důvodem je ochrana životního prostředí a prevence před erozi – i nepatrné množství odebraného písku může mít v dlouhodobém měřítku dopad. Věděli jste například, že na Sardinii došlo k reálnému úbytku pláží právě kvůli „suvenýrovému turismu“?

A abyste měli představu, jak vážně to berou: v roce 2019 byl francouzský pár pokutován 1000 eur za to, že si z pláže Cala di Luna odvezl 14 lahví písku.

Mušle, korály a co na to CITES

Kromě místních zákonů existuje ještě jedna překážka – mezinárodní dohoda CITES (Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin). Ta chrání mimo jiné i některé druhy mušlí, korálů nebo mořských hvězdic. A to znamená, že i když vám něco připadá jako „obyčejná ulita“, ve skutečnosti může jít o chráněný exemplář, který se nesmí převážet přes hranice.

Za porušení CITES hrozí nejen zabavení suvenýru, ale i vysoké pokuty – v krajních případech i trestní stíhání. A to už je jiná liga než jen trapná situace na letišti. Problém je, že turista obvykle nerozpozná, co je a co není chráněné, a tak je nejlepší zásada jednoduchá: neberte nic z přírody s sebou.

Obchodníci na trzích často prodávají zakázané exempláře, aniž by měli potřebné certifikáty. Pokud si koupíte například kousek korálu na tržišti v Thajsku, je dost pravděpodobné, že jde o nelegální sběr.

Kameny s příběhem a problémy

I kameny, které vypadají obyčejně, mohou mít kulturní nebo ekologický význam. V některých lokalitách jsou totiž kamenné útvary chráněné jako přírodní památky, případně mají duchovní význam pro místní obyvatele. Typickým příkladem jsou sopečné kameny z Havaje nebo památné balvany z Nového Zélandu. Tamní komunity věří, že jejich narušení přináší smůlu – a nejen to, také místní úřady je chrání zákonem.

Navíc si tím můžete sami způsobit problémy. V USA se opakovaně stalo, že turisté po návratu posílali kameny zpět poštou, protože se jim „přestalo dařit“. Ať už věříte na karmu nebo ne, takový balíček zbytečně zvyšuje uhlíkovou stopu vaší dovolené. A hlavně – proč byste riskovali pokutu kvůli něčemu, co vypadá dobře jen v koupelně na polici?

Co si tedy můžete přivézt bez rizika?

Zcela bezpečné (a legální) suvenýry zahrnují vše, co není přírodní nebo není chráněné – tedy lokální potraviny, alkohol, kosmetiku, textilie, keramiku nebo ruční výrobky. Pokud chcete domů přivézt něco originálního, vsaďte spíš na místní umění nebo gastronomii než na úlomek útesu.

Ideální je zkontrolovat si pravidla ještě před odjezdem – například na stránkách ministerstva zahraničí, případně si projít informace na webu CITES. A pokud si přece jen nejste jistí, platí jednoduchá zásada: když to není vaše, neberte to.

Moderní cestovatel by měl být nejen dobrodruh, ale i zodpovědný návštěvník. Není nic špatného na tom chtít si dovolenou připomenout – jen to zkuste tak, aby vaše vzpomínka neznamenala újmu pro přírodu nebo kulturní dědictví. Drobnost, která vám dnes připadá roztomilá, může totiž zítra způsobit pěkný průšvih.