Znáte haikyo – betonová monstra japonského ekonomického snu?

Mlha se válí nad opuštěným bazénem, kde před třiceti lety teklo proudem šampaňské. Dnes se však střecha kdysi luxusního Hachijo Royal Hotelu drolí pod náporem tajfunů. Palmy na terase dávno uschly a místo hostů v kimonech zde nyní přebývají jen toulaví psi a zvědaví fotografové. Jedná se o jeden z mnoha „haikyo“ – opuštěných hotelů z období megalomanských osmdesátek.

Když peníze nehrály roli

Osmdesátá léta v Japonsku? Byla to doba, kdy se zdálo, že ekonomický růst nikdy neskončí. Na každém kroku rostly megalomanské projekty a developeři předháněli jeden druhého v budování stále luxusnějších horských resortů. Na úbočích sopek a na útesech nad mořem vyrostly hotely inspirované francouzskými zámky, futuristickými vizemi a hollywoodskými filmy. Dnes jsou z nich duchové. V opuštěných lobby se odlupují tapety, v prázdných barech stojí nedopité sklenice.

Příkladem budiž Kawkei View Hotel na severu Honšú – měl být vrcholem luxusu. Dnes jeho betonový skelet připomíná kostru pravěkého obra. Uvnitř najdete netknuté pokoje – postele jsou stále povlečené a na nočních stolcích letáky z roku 1992.

Když bublina praskla

Nikdo nečekal, že japonský ekonomický zázrak skončí. Jenže v roce 1991 akciový trh zkolaboval. Developeři zkrachovali přes noc. Nedostavěné hotely zůstaly opuštěné, no a ty funkční zavřely brány. Banky neměly zájem o jejich provoz – údržba stála víc než případný výdělek.

V poslední dekádě však tyto haikyo přitahují jiný druh hostů. Fotografové se sem plíží za úsvitu, aby zachytili první paprsky pronikající rozbitými okny. Historici zde studují pozůstatky ekonomické horečky. A místní vypráví legendy o přízracích bývalých hostů.

Pomníky pýchy

Na ostrově Hačidžó se nad Pacifikem tyčí betonová věž bývalého Royal Hotelu. Jeho francouzská restaurace byla kdysi vyhlášená po celém Japonsku. Dnes tu vítr píská v rozbitých oknech a po chodbách se prohání divoké kočky. Ze střešního bazénu je výhled na moře stejně působivý jako před třiceti lety. Jen šampaňské už tady neteče.

Japonské hotelové ruiny jsou více než jen opuštěné budovy. Jsou to pomníky doby, kdy se zdálo, že japonský ekonomický zázrak potrvá věčně. Časové kapsle zamrzlé v momentě, kdy sen o nekonečném růstu narazil na tvrdou realitu. A možná i varování před nebezpečím přílišné sebejistoty.

A na závěr dobrá rada. Pokud byste náhodou propadli tzv. „urbexu“ neboli prozkoumávání nejrůznějších objektů, které vytvořil člověk, nezapomeňte si před cestou do země vycházejícího slunce sjednat pojištění do zahraničí. Japonská zdravotní péče je sice na špičkové úrovni, ale zároveň velmi drahá.

Zdroj/foto/video: The Proper People