Napoleonův komplex: Byl slavný císař skutečně malý a snažil se to kompenzovat?

Malý, výbušný a posedlý mocí, aby si vynahradil svou nízkou postavu. Takový obraz Napoleona Bonaparta přežívá už dvě století. Jenže historická fakta mu příliš neodpovídají. Slavný vojevůdce zřejmě nebyl na svou dobu vůbec malý a „Napoleonův komplex“ vznikl až mnohem později.

Napoleon nebyl žádný trpaslík

Představa drobného Napoleona patří k nejodolnějším historickým mýtům. Jeho výška bývá uváděna jako 5 stop a 2 palce, což při použití dnešních britských jednotek působí jako mimořádně nízká hodnota. Jenže ve Francii se tehdy používal jiný systém měr.

Francouzský pouce byl delší než britský palec. Po správném přepočtu vychází Napoleonova výška přibližně na 1,67 až 1,69 metru. Historické odhady se v detailech liší, ale podstatné je, že taková postava nebyla mezi francouzskými muži počátku 19. století ničím mimořádně malým. Napoleon se pohyboval zhruba kolem tehdejšího průměru, podle některých údajů jej dokonce mírně převyšoval.

Za malého Napoleona mohou i britské karikatury

K vytvoření známého obrazu výrazně přispěla britská propaganda. Francie a Británie byly nepřáteli a zesměšňování protivníka představovalo účinnou politickou zbraň.

Mimořádně vlivný byl karikaturista James Gillray, který Napoleona zobrazoval jako směšně malého, vzteklého a přehnaně ambiciózního mužíčka. Například v jedné známé karikatuře z roku 1803 stojí drobný Napoleon v dlani obrovského britského krále Jiřího III. Podobná vyobrazení pomohla vytvořit představu „malého Boneyho“, která nakonec přežila samotné napoleonské války.

Svou roli mohl sehrát také Napoleonův přívlastek „malý kaprál“ (le petit caporal). Nešlo nutně o popis jeho tělesné výšky, ale spíše o familiární či náklonnou přezdívku používanou vojáky.

Komplex vznikl až dlouho po Napoleonovi

Samotný „Napoleonův komplex“ není diagnóza, kterou by lékaři stanovovali Napoleonovi za jeho života. Jde o mnohem mladší označení založené na představě, že menší muž může svůj tělesný handicap kompenzovat agresivitou, dominancí, touhou po moci nebo mimořádnými ambicemi.

Rozšíření této myšlenky souviselo s psychologií počátku 20. století a zejména s teoriemi Alfreda Adlera o pocitu méněcennosti a kompenzaci. Adler rozvíjel představu, že člověk může pociťovanou nedostatečnost v určité oblasti vyvažovat zvýšeným úsilím v jiné. Samotné označení „Napoleonův komplex“ však Adler podle odborných přehledů nevytvořil. V populární psychologii se Napoleon stal vhodným symbolem až následně.

Termín je doložen například v tisku z konce 20. let 20. století, tedy více než sto let po Napoleonově smrti. Postupně se význam zúžil především na stereotyp malého muže, který údajný handicap kompenzuje přehnaně dominantním chováním.

Je Napoleonův komplex skutečný?

Ani tady není situace tak jednoduchá, jak napovídá populární označení. Napoleonův komplex není uznávanou psychiatrickou diagnózou a výzkumy neposkytují jednoduchý důkaz, že by menší muži byli obecně agresivnější nebo panovačnější.

Některé experimenty sice naznačily, že výška může za určitých okolností ovlivňovat soutěživé či kompenzační chování, výsledky však neopravňují k jednoduchému tvrzení, že „malí muži jsou agresivnější“. Studie z roku 2018 například zjistila určité rozdíly ve strategii získávání zdrojů, nikoli však vyšší přímou fyzickou agresivitu menších mužů vůči vyšším soupeřům.

Největší ironií Napoleonova komplexu tak zůstává jeho jméno. Muž, podle něhož byl stereotyp pojmenován, pravděpodobně nebyl na svou dobu neobvykle malý. Z historické karikatury a chybného chápání starých měr se přesto zrodila představa, která přežila více než dvě století.

Autor/foto: Michal Pšenička, AI