Deprese u mužů nemusí znamenat smutek

Představa, že správný muž musí být silný, samostatný a za všech okolností zvládat problémy bez cizí pomoci, je ve společnosti stále zakořeněná. Pro některé muže proto bývá obtížné přiznat, že se necítí dobře.

Psychické obtíže mohou vnímat jako osobní selhání, zejména pokud svou hodnotu spojují s pracovním úspěchem, finančním zabezpečením rodiny nebo schopností postarat se o ostatní.

Deprese se přitom u mužů nemusí projevovat pouze smutkem, skleslostí nebo pláčem. Někdy se dostává do popředí podrážděnost, výbušnost, nespavost, nadměrné pracovní nasazení nebo ztráta zájmu o dříve oblíbené činnosti.

Někteří muži se snaží nepříjemné pocity potlačovat alkoholem či jinými návykovými látkami. Jiní se uzavírají do sebe a postupně omezují kontakt s přáteli i rodinou.

Závažnost situace navíc nemusí být na první pohled patrná. Člověk může dál docházet do zaměstnání, plnit povinnosti a působit spokojeně, přestože ho každodenní fungování stojí obrovské úsilí.

Schopnost pracovat a zvládat běžné úkoly proto automaticky neznamená dobré psychické zdraví.

Sebevraždy jsou u mužů výrazně častější

Podle údajů Českého statistického úřadu připadalo v České republice v období let 2020 až 2024 na jednu sebevraždu ženy přibližně 4,1 sebevraždy mužů.

Tento výrazný rozdíl nemá jedinou příčinu. Podílet se na něm mohou společenská očekávání, menší ochota vyhledat odbornou pomoc, sociální izolace, užívání alkoholu nebo obtížné zvládání životních krizí.

Rizikovým obdobím může být například ztráta zaměstnání, rozchod, rozvod či dlouhodobé finanční problémy. Pokud muž staví svou identitu především na úspěchu a schopnosti zabezpečit rodinu, podobné události mohou výrazně narušit jeho sebevědomí.

Zvlášť nebezpečná může být kombinace psychického utrpení, osamělosti a přesvědčení, že člověk musí všechno zvládnout sám.

Vyšší počet dokonaných sebevražd však neznamená, že muži nutně prožívají více psychických problémů než ženy. Rozdíly existují také ve způsobu vyjadřování obtíží, vyhledávání pomoci a dalších rizikových okolnostech.

Varovné signály, které by okolí nemělo přehlížet

Psychické problémy se často rozvíjejí postupně. Člověk může být zpočátku pouze unavenější, podrážděnější nebo méně společenský. Postupem času se však jeho stav může zhoršovat.

Mezi důležité varovné příznaky patří dlouhodobá ztráta zájmu o koníčky, poruchy spánku, výrazné změny nálady, uzavírání se před okolím nebo pocity beznaděje.

Zvýšenou pozornost si zaslouží také výroky typu „Už to nemá cenu“, „Všichni by se beze mě měli lépe“ nebo „Jsem ostatním jen na obtíž“.

Taková vyjádření není vhodné zlehčovat ani automaticky považovat za pouhou snahu získat pozornost. Mohou signalizovat závažnou psychickou krizi.

Pokud máme o někoho obavy, je důležité otevřeně se zeptat, co prožívá. Není nutné okamžitě nabízet řešení nebo jeho pocity vyvracet.

V případě podezření na sebevražedné myšlenky je namístě položit i přímou otázku, zda dotyčný přemýšlí o ukončení vlastního života. Otevřený rozhovor o sebevraždě sám o sobě nezvyšuje riziko, že ji člověk spáchá.

Pokud člověk přizná konkrétní plán nebo bezprostřední úmysl si ublížit, je nezbytné zajistit okamžitou pomoc a nenechávat ho samotného. Při bezprostředním ohrožení života je třeba volat 155 nebo 112.

Psychoterapie není známkou selhání

Jednou z překážek při vyhledávání pomoci bývá obava z psychoterapie. Někteří muži si představují, že budou muset okamžitě hovořit o nejintimnějších zážitcích, minulosti nebo emocích, které dosud nikomu nesvěřili.

Ve skutečnosti může terapie začínat řešením konkrétních problémů, například nespavosti, dlouhodobého stresu, podrážděnosti nebo obtížných vztahů.

Jedním z využívaných přístupů je kognitivně-behaviorální terapie (KBT), která se zaměřuje na souvislosti mezi myšlenkami, emocemi a chováním. Pomáhá rozpoznávat nefunkční vzorce a postupně je měnit.

Pro některé muže mohou být dostupnější také odborně vedené online terapeutické programy. Ty umožňují pracovat na psychických obtížích z domácího prostředí a mohou představovat první krok k další léčbě.

Psychoterapie navíc automaticky neznamená užívání léků. O případném nasazení medikace rozhoduje lékař podle charakteru a závažnosti obtíží.

Vyhledat odbornou pomoc včas je projevem odpovědnosti vůči sobě i svému okolí, nikoliv důkazem slabosti.

Vztah k emocím se vytváří už v dětství

Způsob, jakým muži přistupují k vlastním emocím, může významně ovlivňovat výchova.

Pokud chlapec opakovaně slýchá, že muži nepláčou, nesmějí projevovat strach a musí si vždy poradit sami, může si postupně osvojit přesvědčení, že otevřené vyjadřování emocí je nepřijatelné.

Takové postoje si pak může přenášet do dospělosti, partnerských vztahů i rodičovství.

Zdravější přístup spočívá v tom, že rodiče dítěti pomáhají jeho pocity pojmenovat, pochopit a přiměřeně zvládat. Není nutné chránit ho před každým zklamáním nebo za něj řešit všechny problémy.

Důležité je učit chlapce, že odvaha a psychická odolnost nejsou v rozporu se schopností přiznat strach, smutek nebo nejistotu.

Významnou roli hraje také příklad dospělých. Pokud otec dokáže otevřeně mluvit o svých starostech, přiznat chybu nebo požádat o podporu, ukazuje dítěti, že podobné chování je přirozenou součástí života.

Péče o psychiku by měla být stejně běžná jako péče o tělo

Listopadová iniciativa Movember každoročně upozorňuje nejen na prevenci rakoviny prostaty a varlat, ale také na duševní zdraví mužů a prevenci sebevražd.

Péče o zdraví by totiž neměla končit pravidelnými lékařskými prohlídkami, pohybem a zdravým jídelníčkem.

Stejnou pozornost si zaslouží dlouhodobý stres, nedostatek odpočinku, osamělost nebo postupná ztráta životní spokojenosti.

Pomoci může pravidelný pohyb, kvalitní spánek, udržování přátelských vztahů i schopnost nastavit si hranice mezi prací a osobním životem. Tato opatření však nenahrazují odbornou léčbu, pokud se rozvine deprese nebo jiná duševní porucha.

Skutečná psychická odolnost nespočívá v tom, že muž vydrží všechno bez pomoci. Důležitá je také schopnost rozpoznat vlastní hranice a včas vyhledat podporu.

Pokud psychické obtíže dlouhodobě přetrvávají nebo zasahují do každodenního života, je vhodné obrátit se na praktického lékaře, psychologa či psychiatra.

V akutní psychické krizi lze v České republice využít také bezplatnou Linku první psychické pomoci na čísle 116 123, která funguje nepřetržitě.

Zdroj: Jiřina Přikryl Maršálková, Mindwell, Zdroj statistických údajů: Český statistický úřad – Sebevraždy.

Článek Muži a duševní zdraví: Proč často skrývají depresi a pomoc vyhledávají až v krizi? se nejdříve objevil na PRO-MUŽE.CZ.

Když jedna špatná zpráva nestačí

Doomscrolling je označení pro nutkavé a dlouhodobé procházení negativních zpráv, příspěvků nebo informací na internetu, zejména na sociálních sítích a zpravodajských serverech.

Název vznikl spojením anglických slov „doom“ (zkáza, zmar) a „scrolling“ (rolování obsahu). Ve volném překladu by se dalo říci, že jde o nekonečné projíždění špatných zpráv.

Typický scénář vypadá následovně:

• přečtete si článek o nějakém problému,
• algoritmus vám nabídne podobný obsah,
• kliknete na další zprávu,
• pak na další,
• a nakonec strávíte desítky minut nebo dokonce hodiny sledováním převážně negativního obsahu.

Paradoxem je, že většina lidí si během doomscrollingu uvědomuje, že jim sledovaný obsah nepřináší nic pozitivního. Přesto pokračují dál.

Proč nás negativní zprávy tolik přitahují?

Na první pohled se může zdát zvláštní, že člověk dobrovolně vyhledává informace, které ho rozčilují, stresují nebo děsí. Ve skutečnosti za tím stojí evoluce.

Lidský mozek je totiž nastaven tak, aby věnoval zvýšenou pozornost potenciálním hrozbám. Pro naše předky bylo důležité včas rozpoznat nebezpečí, protože na tom často záviselo jejich přežití.

Moderní internet tohoto mechanismu využívá, i když nepřímo.

Negativní zprávy přitahují více pozornosti než neutrální nebo pozitivní obsah. Články o katastrofách, konfliktech nebo skandálech bývají čtenější, sdílenější a často vyvolávají silnější emoce.

Sociální sítě navíc fungují na principech, které tuto tendenci ještě posilují. Algoritmy se snaží uživatele na platformě udržet co nejdéle. Pokud zaznamenají, že vás určitý typ obsahu zaujal, nabídnou vám další podobné příspěvky.

Výsledkem může být informační spirála, ve které člověk postupně získává dojem, že svět je mnohem horší místo, než ve skutečnosti je.

Jak doomscrolling ovlivňuje psychiku?

Jednorázové přečtení několika nepříjemných zpráv samozřejmě není problém. Potíže vznikají tehdy, když se z doomscrollingu stane každodenní zvyk.

Dlouhodobé vystavování negativním informacím může vést k:

• zvýšenému stresu,
• pocitům úzkosti,
• horší náladě,
• podrážděnosti,
• problémům se soustředěním,
• poruchám spánku.

Mozek totiž nedokáže vždy dokonale oddělit informace, které sledujeme na obrazovce, od skutečných hrozeb v našem bezprostředním okolí. Pokud několik hodin denně konzumujeme obsah plný krizí, konfliktů a katastrof, tělo může reagovat podobně, jako by bylo skutečně v ohrožení.

Zvyšuje se hladina stresových hormonů a organismus zůstává ve stavu zvýšené pohotovosti.

Mnoho lidí si také všímá, že po dlouhém scrollování pociťují psychickou únavu. Nejde přitom o klasickou fyzickou vyčerpanost, ale spíše o mentální zahlcení množstvím informací, které často ani nemohou nijak ovlivnit.

Jak se z bludného kruhu dostat?

Dobrou zprávou je, že doomscrolling není neřešitelný problém. Často pomůže několik relativně jednoduchých změn.

Prvním krokem je uvědomit si vlastní chování. Pokud zjistíte, že večer pravidelně trávíte hodinu nebo dvě sledováním negativních zpráv, máte vyhráno napůl.

Pomoci mohou například tato opatření:

• nastavení časových limitů pro sociální sítě,
• vypnutí zbytečných notifikací,
• omezení sledování zpráv na konkrétní část dne,
• nahrazení nekonečného scrollování jinou aktivitou,
• vědomé vyhledávání pozitivního nebo inspirativního obsahu.

Velmi účinné bývá také pravidlo, že se člověk vyhne sledování negativních zpráv těsně před spaním. Mozek pak dostává prostor ke zklidnění a kvalita spánku bývá lepší.

Důležité je uvědomit si, že být informovaný neznamená být neustále online. Přehled o dění ve světě lze získat během několika minut denně, aniž by člověk strávil hodiny ponořený do proudu katastrofických titulků.

Doomscrolling je jedním z vedlejších produktů digitální doby. Čím více času trávíme na internetu, tím větší je riziko, že se necháme vtáhnout do nekonečného proudu negativních informací. Pokud si ale dokážeme nastavit rozumné hranice, můžeme zůstat informovaní, aniž bychom za to platili zhoršenou náladou, stresem nebo pocitem, že se svět řítí do záhuby.

Zdroje:

• https://www.mojepsychologie.cz/dusevni-zdravi/pruvodce-svetem-psychologie/casove-okno-i-pravidlo-60-60-prestat-s-doomscrollingem-neni-jednoduche-ale-ani-nerealne-2124
• https://cs.wikipedia.org/wiki/Doomscrolling

Článek Čtete pořád další negativní zprávy? Možná jste propadli doomscrollingu se nejdříve objevil na PRO-MUŽE.CZ.

Mužství v době, kdy se pravidla mění

Představa ideálního muže se v posledních desetiletích výrazně proměnila. Zatímco dříve byly za nejdůležitější považovány síla, rozhodnost a schopnost zabezpečit rodinu, dnešní společnost po mužích požaduje mnohem širší spektrum vlastností. Očekává se od nich úspěch v práci, aktivní role v rodině, psychická odolnost i schopnost otevřeně komunikovat o svých pocitech.

Právě na tuto proměnu reaguje kniha Pro Muže, jejímž autorem je Václav Rouček. Známý tvůrce podcastu Pochlap se během několika let vedl více než stovku rozhovorů s muži z nejrůznějších profesí a životních situací. Nasbírané zkušenosti nyní přetavil do knihy, která není návodem na dokonalý život ani příručkou správného mužského chování. Místo jednoduchých rad nabízí prostor k zamyšlení a pochopení toho, co dnešní muži skutečně prožívají.

Když síla neznamená skrývat slabost

Jedním z hlavních témat knihy je otázka, zda lze být zároveň silný i citlivý. Mnoho mužů vyrůstalo s přesvědčením, že emoce je potřeba držet pod kontrolou a problémy řešit bez pomoci okolí. Jenže právě tento přístup může vést k pocitu osamění, vyčerpání nebo psychickým potížím.

Rouček upozorňuje, že skutečná síla nemusí spočívat v tom všechno vydržet. Někdy je mnohem odvážnější přiznat si vlastní limity, požádat o pomoc nebo otevřeně mluvit o tom, co člověka trápí. Podle autora není slabostí říct „nezvládám to“, ale naopak důkazem zdravého sebeuvědomění.

Kniha se dotýká také tématu duševního zdraví, které bylo ještě před několika lety mezi muži téměř tabu. Dnes se situace postupně mění, přesto mnoho mužů stále bojuje s pocitem, že musí být neustále výkonní a odolní bez ohledu na okolnosti.

Otcovství, vztahy a tlak na úspěch

Velkou část knihy tvoří rozhovory s výraznými osobnostmi české veřejné scény. Mezi nimi nechybí například influencer Karel „Kovy“ Kovář, cestovatel Ladislav Zibura nebo zpěvák Calin. Přestože každý z nich pochází z odlišného prostředí, v jejich příbězích se opakují podobná témata.

Řeč přichází na otcovství, partnerské vztahy, víru, kariéru i strach ze selhání. Ukazuje se, že bez ohledu na profesi nebo společenské postavení řeší většina mužů podobné otázky. Jak skloubit práci a rodinu? Jak zvládat očekávání okolí? A jak neztratit sám sebe ve světě, který neustále vyžaduje vyšší výkon?

Autor dochází k závěru, že tlak na muže nevytváří pouze rodina, zaměstnání nebo společnost. Významnou roli hrají také sociální sítě, které neustále nabízejí obrazy údajně dokonalých a úspěšných mužů. Skutečný problém však nastává ve chvíli, kdy člověk začne těmto srovnáním věřit a hodnotit podle nich vlastní život.

Největší mužská chyba? Mlčení

Jedním z nejsilnějších poselství knihy je upozornění na dlouhodobé mlčení. Mnoho mužů si své problémy nechává pro sebe, protože nechtějí působit zranitelně nebo být na obtíž ostatním. Jenže právě nedostatek otevřené komunikace často vede ke zhoršení vztahů.

Když muž nemluví o tom, co prožívá, jeho okolí si musí mnoho věcí domýšlet. To může vytvářet zbytečné napětí, nedorozumění a postupné odcizení. Nejde přitom o nedostatek lásky nebo zájmu, ale o absenci skutečného kontaktu a vzájemného porozumění.

Rouček proto vybízí muže, aby si našli člověka, kterému mohou důvěřovat. Nemusí jít nutně o terapeuta. Někdy stačí blízký kamarád, partnerka, sourozenec nebo kdokoliv, před kým není potřeba hrát roli neustále silného chlapa.

Kniha, která neudílí rady, ale otevírá oči

Pro Muže není klasickou motivační literaturou ani sbírkou univerzálních návodů. Spíše připomíná dlouhý a upřímný rozhovor o tom, co se odehrává v hlavách mužů dnešní doby. Někdy je čtení inspirativní, jindy nepříjemně přesné, ale právě díky tomu působí autenticky.

Pro čtenáře, kteří se zajímají o osobní rozvoj, vztahy nebo psychologii, může být tato kniha zajímavou příležitostí podívat se na mužský svět bez stereotypů a předsudků. Ukazuje totiž, že být mužem v 21. století neznamená být bezchybný. Možná naopak znamená mít odvahu být sám sebou.

Zdroje:

• Pro muže (oficiální stránka knihy) – https://www.albatrosmedia.cz/tituly/99107191/pro-muze/
• Startuje Pochlap se, pořad o mužském světě a emocích. Václav Rouček a jeho hosté o maskulinitě 2.0 – https://wave.rozhlas.cz/startuje-pochlap-se-porad-o-muzskem-svete-a-emocich-vaclav-roucek-a-jeho-hoste-o-8442417

Článek Chlap bez masky. Nová kniha otevírá témata, o kterých muži často mlčí se nejdříve objevil na PRO-MUŽE.CZ.