Američané už v sobě mají v průměru 11 kilogramů mikroplastů, uvádí nová studie

Zatímco většina plastových částic tělem projde, část se v něm hromadí – a zůstává v orgánech jako mozek, srdce či játra

Tělo průměrného devětatřicetiletého Američana už obsahuje přibližně 11 kilogramů mikroplastů, tvrdí čerstvě zveřejněná studie výzkumného týmu WellnessPulse. Ačkoliv se může toto číslo zdát alarmující, vědci zároveň zdůrazňují, že mezi množstvím plastu, které člověk za život pozře, a množstvím, které v těle zůstane, je obrovský rozdíl.

Studie vychází z rozsáhlé analýzy vědeckých článků a výzkumů zaměřených na mikroplasty – drobné plastové částice, které se nacházejí ve vodě, potravinách i vzduchu. Výzkumný tým vedený doktorandem Linasem Černiauskasem spojil dostupná data a na jejich základě vytvořil odhad celoživotního vystavení mikroplastům a jejich hromadění v těle.

Kolik plastu sníme – a kolik si ho „necháme“

Výsledky ukazují, že během každého desetiletí života člověk průměrně pozře několik kilogramů mikroplastů. Přesto se v těle usazuje pouze velmi malé množství. Pro lepší představu autoři studie převádějí hmotnost zadržených mikroplastů na ekvivalent prázdných plastových lahví o objemu 1,5 litru.

Věk (roky)	Přijaté mikroplasty (kg)	Zachycené mikroplasty (kg)	Odpovídající počet PET lahví
10	2,87	0,0115	0,35
20	5,74	0,0230	0,70
30	8,61	0,0344	1,06
40	11,48	0,0459	1,41
50	14,35	0,0574	1,76
60	17,22	0,0689	2,11
70	20,10	0,0804	2,47
80	22,97	0,0919	2,82
90	25,84	0,1033	3,17
100	28,71	0,1148	3,52

Tyto hodnoty ukazují, že ačkoliv plast převážně projde trávicím traktem a opustí tělo, určitá část se přece jen hromadí – a to v různých orgánech. Znepokojivé přitom není pouze samotné množství, ale i místa, kde se plast usazuje.

Kde se mikroplasty v těle ukládají nejvíce?

Mikroskopické částice plastu byly podle studie nalezeny až v 17 různých lidských orgánech. Mezi nimi jsou i tak citlivé a důležité orgány jako mozek, srdce, varlata nebo placenta. Níže uvádíme deset orgánů s nejvyšší naměřenou koncentrací mikroplastů (v miligramech na gram tkáně):

• Krev – 1,6 mg/g (nejvyšší koncentrace; může zvyšovat riziko srdečních onemocnění)
• Mozek – 0,0374 mg/g (u pacientů s demencí až 10× vyšší hodnoty)
• Varlata – 0,0325 mg/g (studie na zvířatech naznačují možný dopad na plodnost)
• Placenta – 0,0195 mg/g (potenciální ohrožení vývoje plodu)
• Mandle – 0,0169 mg/g (možný vstupní bod pro nanoplasty)
• Plíce – 0,0148 mg/g (může přispívat k dýchacím obtížím)
• Játra – 0,0130 mg/g (souvislost s rizikem nealkoholického ztučnění jater)
• Oči – 0,0118 mg/g (zdroje mohou být kontaktní čočky či oční kapky)
• Slezina – 0,0034 mg/g (na zvířatech pozorovány zánětlivé reakce)
• Ledviny – 0,0028 mg/g (kombinace s toxiny může zvyšovat poškození)

Co z toho plyne?

Na základě dostupných dat se ukazuje, že lidé v průměru pozřou za každých deset let života asi 2,87 kilogramu mikroplastů. Přestože většina tohoto materiálu z těla odejde, určité množství se v něm ukládá – a postupem času se hromadí.

Například desetileté dítě může mít v těle mikroplasty odpovídající objemu malé PET lahve. Do osmdesáti let se tato hodnota může zvýšit na přibližně 92 gramů – což odpovídá třem 1,5litrovým plastovým lahvím.

Ačkoliv je množství zachyceného plastu ve srovnání s celkovým příjmem malé, odborníci upozorňují, že jeho dlouhodobá přítomnost v těle může mít negativní dopady na zdraví. Zatímco některé účinky jsou stále předmětem zkoumání, jiné – jako zvýšené riziko kardiovaskulárních chorob nebo poruchy plodnosti – jsou již nyní považovány za potenciálně vážné.

Kompletní studii, včetně metodologie a podrobnějších grafů, lze nalézt na webu WellnessPulse.com.